čtvrtek 1. prosince 2016

Klid a mír...

po celý advent.
Přeju vám i nám...






     Andělé vytrhaní z papíru od Ilony Deýlové.    
     Polštář dešťový a kruhový od hacuboku, malé šedé polštářky od Andrey Tachezy.
     Plakát V dešti od Lindy Retterové.
   
     Obdivuju všechny ty krásné doma vyrobené adventní kalendáře. Fakt. Mařenka s Františkou mají obyčejný čokoládkový. Prostě jsem to nezvládla (a holky jsou teda s čokoládkovým naprosto spokojené). Píšu to jen proto, že to třeba přispěje ke klidu a míru těm z vás, kdo to taky prostě nezvládáte... ;-)

pondělí 28. listopadu 2016

Celník Henri Rousseau










     Celník Rousseau: Malířův ztracený ráj
     Národní galerie v Praze, Palác Kinských
     15. září 2016 - 15. ledna 2017
   

sobota 26. listopadu 2016

Poslední dny...

byly trochu náročnější.
Mařenka nemocná, slabá jak moucha. Jediné, co byla ochotná dělat, když nespala, bylo kreslit.
A tma od rána do večera.
Když na chvíli vysvitne sluníčko, sahám po foťáku.
Chytit tu světlejší chvilku.




     Sýkorky už lítají do krmítka.
     Jen se zatím ještě bojí, přilétnou, čapnou zrníčko a hned zase letí.
     Nezachytitelné.


     Stejně jako Františka, která chvilku neposedí...
     Míhá se kolem neuvěřitelnou rychlostí. :-)


     Dneska už se naštěstí míhá i Mařenka. Hurá!

čtvrtek 24. listopadu 2016

Lesní putování

Pohádkově dobrodružné knížky Daniely Krolupperové s ilustracemi Evy Chupíkové máme u nás doma rádi. Jde sem lesem je nejnovnější a zase dobrá.
Tentokrát už Františka četla sama - a mě strašně baví, jak při čtení mění hlasy podle toho, kdo zrovna mluví. :-)






     Zákeřné keře, Rybí sliby a Mizící hmyzíci tady.

pondělí 21. listopadu 2016

Pro listopadovou babičku






      A pejsek musí bejt...



pátek 18. listopadu 2016

Zimní ryby

Každý večer jednu povídku.
A usínat s pocitem, jako bych tam byla...



     Přesně do nálady.
     Větrné mlýny
   

úterý 15. listopadu 2016

Mezi podzimem a zimou...







Tentokrát jsem měla rukavice. Takže ruce dobrý. Ale víte co? Trochu mi tuhne úsměv. Většinou nemám potřebu sem moc psát. Dneska jo. Nebude to dlouhý.
Jedna z věcí, na kterých mi v životě opravdu záleží, je svoboda. Ne jen jako plácnutí do vody. Svoboda se vší odpovědností s ní spojenou. Beru to. Protože svoboda bez odpovědnosti je jen bezohlednost.
Je tak jednoduché říct, za to já nemůžu, za to může/můžou...
Jenže zříct se odpovědnosti znamená taky pustit k vodě kousek té svobody. Krůček po krůčku. Kousíček té svobody ukrojíme tady, kousíček tam. Pokaždé se otřepeme... Až se najednou nebudeme moct ani otřepat, protože budeme mít ztuhlý hřbety.
A to já nechci.
Jen jak teď s tím svým dílem odpovědnosti naložit?